"Myšopes" Betty, toho jména druhá

Stránka malé Betty

od 2. května 2004 mám novou galerii

od 31.8.2004 mám další galerii, tentokrát z oslavy svátku paničky

od 16.9.2004 mám společnou galerii s voříškem Bettynou

koncem října jsem si pořídila kolegu Jacka, má galerii od 21.11.2004

Ahoj pejskové a lidičky, jsem zatím nejmenší pejsek na těchto stránkách. Jsem fenka pražského krysaříka, pocházím z Kařeza (To je za Berounem) a jmenuju se Betty, stejně jako služebně nejstarší člen Psotníku. Do Psotníku patřím přestože nežiju v Hostivaři. Jezdí sem totiž moje panička na návštěvy za páníčkem větší Bettynky. Ale jak mi řekl páníček větší Bettyny, nevadí, že nejsem odsud, podmínkou totiž je, že jsem pes.
A to jsem zcela jistě, i když mě skoro není vidět. Zato slyšet je mě na kilometr daleko.

K paničce Pavlíně jsem se dostala víceméně náhodou, Narazila na mě v chovné stanici, kde mě chtěli nechat utratit. Podobně na tom byl i můj bráška, ten zůstal u sestry Pavlíny.
Moje panička Pavlína si mě vzala k sobě, nechala mě prohlédnout na veterině a od té doby se od ní nehnu ani na krok. Jakmile se někdo k paničce přiblíží, hned po něm vyjedu. Tak mě napadá, jestlipak všechny Bettynky mají tak neradostný vstup do života... Kolegyně Bettynka byla pro změnu zachráněná z útulku.

Jsem pražský krysařík ale nemám typickou barvu. Nahoře v obrázcích pejsků ten třetí zleva na obrázku s bílým pozadím je klasický krysařík. Já mám totiž hnědou barvu a jen na zádech tmavší proužek, vypadá to velice efektně. A přestože nemám zbarvení podle standardu, ostatní přesně sedí. Jsem bojovnice, i když to vypadá až komicky, když bráním paničku z kapsy její bundy.

Den trávím v činorodém ruchu. Trávím ho ňafáním, likvidací hraček, vydatným spánkem a louděním dobrůtek. Poslední dvě činnosti mi jdou nejlépe.
Taky dovedu kousat. Byla jsem na očkování a podařilo se mi kousnout nejen veterináře ale i paničku. Nechápu, proč se snažili do mě píchnout něco tak ošklivého.

Galerie

Z historie mé rasy
(Podle knihy "Já oes" - vydavatelství Svépomoc, rok 1990.Chtěl jsem je požádat o svolení k použití citace ale nepodařilo se mi vydavatelství najít, možná už zaniklo. Zatím je to zde bez jejich laskavého svolení...)

     Původně jsme byli používáni k hubení hlodavců. A protože jsme velice ostražití, plnili jsme i funkci hlídačů. Postupem doby jsme splynuli s německými pinči. Po druhé světové válce jsme téměř vyhynuli, díky práci několika nadšenců jsme se zase začali objevovat. K obnově téměř zapomenutého plemene byli použiti pinči black and tan (černo-žluté zbarvení) s hruškovitým tvarem hlavy.
     V minulosti jsme měli kolegu - karlovarského krysaříka, který byl velmi atraktivní ve zbarvení "harlekýn". Bohužel zcela vyhynul...
     Povahou se podobáme německému krátkosrstému pinčovi. Jsme velice pozorní, stále ve střehu a temperamentu máme nadbytek. Svého pána neustále hlídáme, trochu žárlíme a jsme neustále připraveni k jeho obraně. Což působí až komicky, jak bylo zmíněno nahoře, protože měříme v kohoutku jen nějakých dvacet centimetrů. Jsme ideální městští psi.