| |
Ahoj lidičky a pejsci, já jsem Betty. V lednu 2004 mi byly 2 roky. Měřím od špičky ocasu po čumáček tři pídě, dva palce a jeden ukazováček. Dvě pídě mám od podlahy ke kohoutku. Na barvě se mí páníčkové ne a ne shodnout, Hlavní pán
Jirka tvrdí, že jsem zrzka, ostatní říkají že jsem zlatá. To druhé je asi přesnější, platí to o barvě srsti i mé povaze. Jsem směs
setra nebo kokra a bůhví čeho. Ta fotka byla udělaná v březnu 2003, hned jak jsem nastoupila službu k novým pánům. Můj pán tvrdí, že jsem
jižní vodní pes. Ale to si vymyslel, ve skutečnosti je hrdý na to, že jsem voříšek. Ale částečně má pravdu protože:
Mám asi jižní krev. Nejradši si hraji na honěnou. Na procházkách nalítám asi tak pětkrát víc kilometrů, než
všichni mí páníčkové dohromady (jsou tři). A když potkáme nějakého pejska, ten mě taky nedohoní. Mám z toho legraci. Když za mnou běží víc psů, používám vlastní taktiku. Udělám si menší náskok, pak se otočím a proběhnu mezi nimi. Tím tu smečku zauzlím a dezorientuji. Je to velká švanda.
A také miluji vodu. Když jdeme kolem přehrady nebo jiné vody, musí mě páníček držet na vodítku. Jinak tam vletím a nevylezu ani když mi drkotají zuby. A když na chatě zalévají, lítám alespoň pod konví a chytám kapky.
Nenechte se mýlit tím smutným pohledem, ve skutečnosti jsem asi nejveselejší pes od Rakovníku až po New York. Mám k tomu důvod, všichni si mě rychle oblíbí Zejména potom, co jim pán prozradí mou pohnutou minulost. |
|
|
Můj minulý pán Pepa si mě vybral v psím útulku v Tróji.
Jeho dětem se líbilo, že na ně vyskakuji. Jenže po čase se rozvedl
a neměl na mě čas. Chtěl mě vrátit ale dozvěděl se, že mým současným
páníčkům umřel malamut a všichni chodí jak těla bez duše. Tak mě
přivezl na víkend na zkoušku a už jsem zůstala.
Převážnou část roku trávím se staršími páníčky
na chatě. V Praze jsme pouze přes zimu. Na chatě trávím čas lítáním
po zahradě a okolí, čvachtáním ve Vltavě, skákáním do rybízu a
hrabáním děr v záhonech. Tím dělám páníčkům radost, neboť i
oni tráví čas venku, a to taháním mě z vody, zahrabáváním děr
a sázením nového rybízu.
V Praze taková zábava není ale přesto si něco
najdu. Tak například když panička pere, téměř vždy jí zůstane
nějaká plonková ponožka. Když nějakou dostanu, postupným přetahováním,
ožužláváním, taháním všemi zákoutími bytu a mordováním jí
natáhnu napřed do velikosti podkolenky, a přes velikost futrálu na
kytaru to nakonec dotáhnu na velikost spacího pytle pro čtyřčlennou
rodinu.
Páníčkové se mi smějí, když najdu venku klacek
a nemůžu ho protáhnout dveřmi. Někdy se mi to povede na několikátý
pokus ale obvykle mi klacek seberou. Asi se nechám natočit a pošlu to
do soutěže.
Obzvláště ráda se zamotávám s vodítkem do křoví.
Pokud křoví není v dosahu, postačí plot, sloup, zábradlí a podobné věci. A dovedu se zamotat i do lidí. Jinak ani moc nezlobím, naposledy mě plácli přes zadek asi před půl rokem. To když můj páníček a jeho přítelkyně šli nakoupit a já jim mezitím slupla svačinu, co si nechali na stole. Tak to je asi tak vše, co jsem o sobě chtěla napsat. Až zase něco vyvedu, samozřejmě to sem přidám.
|
 |
