Copak to běhá sem a tam,
co říct nám chce? Já se ptám.
Malinké, bílé, krásné a milé,
štěňátko zkrátka roztomilé.
Očíčka jako korálky
svítí na nás do dálky,
mazlivý pohled, ocáskem vrtí,
kmitání tlapiček rychlostí chrtí.
A už je Tequillka v rodině,
tváří se nevinně
a usíná na klíně,
pánovi Pájovi a paničce Martině.
Má svoje mističky
má i svůj pelíšek,
v něm hračky, kostičky
a voňavý kožíšek.
S jistotou nemohu říci,
že byla by Tequillka neslušná,
když honí ji ostatní psíci,
je rychlá a velice poslušná.
Je to jak zázračný sen,
že maminka ABI a tatínek BEN,
přivedli na svět takové stvoření,
které nám každý Den příjemně koření.
Tequillka sledujíc každičkou stopu,
pro míček vyskočí,téměř až k stropu.
Kam jinam ukrýt má si své dobroty,
než zahrabat do peřin, nebo pánovi do boty?
A jak samotný den si krátí?
Provádí lumpárny, čímž nám vše vrátí.
Věcičky kolem potřebné okouše
a v závěru nahlédne zvesela do koše...
A tak trávíme každý den,
s Tequillkou naší a není to sen,
doma jsme jedna veliká rodina,
co únavou uléhá, společně usíná
a těší se na to, že zas ráno začíná.......
30.03.2004 Martinka a Pája
hoj
kamarádi,
Ten čas strašně moc utíká,
myslím, že přišel čas trošku se připomenout
Už je mi přes 9 měsíců a je ze mne dospělá slečna.
Mám za sebou první hárání, které jsem statečně překonala počátkem února, bez vedlejších negativních účinků. Doma jsem nosila takové fajnové
kalhotky, co se teď nám pejskům prodávají v kdejakém zverimexu. Před páníčkama
jsem to nedala najevo, ovšem jakmile jsem se ztratili z dohledu, tzn. že šli do práce, na nákup a tak, neváhala jsem a hned jsem se do kalhotek pustila. Jsem zvědavá kdy pochopí, že se mi prostě nelíbí a chodím raději bez nich.
Pejsky jsem od sebe odháněla co se dalo, ale jak to bude do budoucna? Těžko říct, který fešák mi padne do oka.
Jednou
se rychle ochladilo a z nebe začalo padat bílé cosi. Ochutnala jsem první zimní vločky a zima mi nachystala spoustu překvapení!
Všechno bylo najednou stejné bílé a chladné. Na jedno jsem ale nepřišla: Pokaždé když mi
páníček s paničkou hodili místo míčku jakousi malou sněhovou kouli, kam se po dopadu ztratila? Proč najednou zmizela? Hledala
jsem hledala, ale nenašla.
A ještě jedna věc mi není tak jasná. Proč si dospěláci určují jeden den v zimě,
který dělá tolik rámusu? Nám pejskům se to nelíbí a stejně kolem nás létají jakási
hlučná světla a dělají ohromné rány. Bude to tak každý rok, každou zimu?
Ovšem jednu výhodu to mělo, rány sice bouchaly ze všech stran, ale těch dobrot,pamlsků a sladkostí co se povalovalo všude kolem mě, to bylo moc prima.
Z každého rohu pokoje voněly obložené mísy a dráždily můj zmlsaný čumáček.
A padalo. A padalo venku, a padalo ze stolů na zem, a padalo mi rovnou do tlamičky.
Olizovala jsem se až za ušima. A tak jsem přišla na to, na co milého se opět můžu příští zimu těšit.
Po dlouhé zimě, kdy jsem řádila ve sněhu jak pominutá, je tady konečně Jaro.
Zima byla krásná plná sněhu, ale teplíčko je teplíčko. Jistě se vám také raději vstává do tepla, že? Panička už se mnou chodí ráno na delší procházky do lesa a to jí oplácím svou veselostí a hravou náladou. Pejsků teď potkáváme také mnohem více než v zimě a tak můžu alespoň poletovat s kamarády. Pobíhám sem a tam, okusuji první narostlou, krásně voňavou zelenou travičku, sem tam si vyhlédnu klacík, který v nestřeženém okamžiku okusuji a předstírám
že ho jen olizuji a jsem moc ráda, že ta sněhová peřina, která tu všude kolem
mne byla tak dlouho, už neskrývá tajemství přírody.
Největší radost mi udělá, když jsem venku s paničkou a jejími přáteli. To je totiž tak:
Panička si povídá s dalšími dospěláky a nevěnuje mi tolik pozornosti, tím máme na sebe
s psími kamarády více času na lumpárny.
Když odejdou páníčkové do práce, není den, abych
jim nepřichystala překvápko. Když to není odpadkový koš, ten mě skutečně láká často, tak je to něco jiného.
No jo, já je naučím dávat si věci na svá místa. V tom jsem se vlastně vůbec nezměnila. Pozor, jsem teriér a ten nikdy nenechává nic náhodě.
To by mě tak bavilo, omrknout si teritorium a pak už více nepátrat!!!
A přesto mě pokaždé tak vítají, když se vrací z práce. Olíbáváme se všichni navzájem jako blázni.
Celé odpoledne si hrajeme, vyvádíme a chodíme zase dlouhé na procházky. Když jsem s těmi, o kom vím, že mě mají rádi, budu s nimi stále v blízkosti, ať sněží, prší a třeba i padají trakaře.
Jsem moc ráda, že přišlo
jaro.
hoj
kamarádi,